Tato kniha se mi dostala do ruky před mnoha lety. Překvapilo mě tvrzení, že konflikt může být pozitivní. Jako většina starších sourozenců jsem byla vychovávaná v tom, že se nemám hádat, že jsem přeci starší, moudřejší, a že mám ustoupit. Logicky jsem se naučila konflikty zmírňovat nebo ustupovat. Brala jsem konflikt jako něco špatného a neuvědomovala jsem si jeho možné přínosy: zabraňuje ustrnutí, přináší různá řešení problému a čistí vzduch.

Viděla jsem jen negativa, částečně proto, že jsem příliš nerozuměla tomu, co konflikt je, a že má dvě fáze. Během první se dá dohodnout, konflikt je na věcné rovině a pokud se v této fázi nevyřeší, přesouváme se na rovinu osobní. V této druhé fázi je pro obě strany nejdůležitější vítězství a dohoda už bez pomoci třetí strany obvykle možná není. Za konflikt jsem považovala až tu druhou, vyhrocenou fázi, která mě děsila.

Pro řešení konfliktů mi pomohlo uvědomění, že většina konfliktů začíná z nedorozumění, kdy každá ze stran má jiný názor, jiný cíl, požadavek. Říkala jsem si, to je přeci jasné, takže si to pěkně logicky vysvětlíme a bude vyřešeno. Tady se projevil můj Hyper-racionální sabotér. Nějak to nefungovalo.

Právě v našich sabotérech je klíč, proč se často konflikty vyhrotí. Vysvětlení najdeme v Pozitivní inteligenci Shirzada Chaminea. To, jak konflikt dopadne, závisí na tom, v jakém režimu mysli jsme. Když máme aktivní starší části mozku zodpovědné za přežití, což je během konfliktu naprosto normální, jedeme v našich automatických vzorcích chování – sabotérech. Každá ze stran má své sabotéry.

Naši sabotéři řeší konflikt tak, že bojují za své argumenty, neslyší stanovisko druhého a prosazují svoje. Řešení vyžaduje, aby jedna strana přistoupila na kompromis a vzdala se svého stanoviska. Případně ani jedna strana nedostane to, co chce. Prostě nic moc výsledek vedoucí k nespokojenosti a narušení důvěry.

Člověk s aktivními sabotéry

Abychom vyřešili konflikt k oboustranné spokojenosti, potřebujeme si uvědomit, jak naši sabotéři narušují vztahy a podporují eskalaci konfliktů, a vědomě aktivovat kreativní režim naší mysli, kdy dokážeme vidět stanovisko druhého a zajímat se o hlubší potřeby a důvody, proč druhý člověk zastává své stanovisko.

Člověk v kreativním režimu mysli

Jak na to v několika krocích:

1. Uvědomte si vliv svých sabotérů – vzbuzují v druhých dojem, že nám na nich nezáleží, že je nevnímáme, nebo druhé odrazují, což roztáčí kruh eskalace do druhé osobní roviny konfliktu.
   Tady jsou jednotliví sabotéři a jak přispívají ke konfliktu:

• Vyhýbač: tím, že se vyhýbá konfliktu a otálí s věcmi, na které druhá osoba čeká a které potřebuje. Vzbuzuje dojem, že ho druhý nezajímá, že pro něj není důležitý.
• Kontrolor: přílišným tlakem na to, aby bylo po jeho, buď dotlačí druhé k tomu, co chce on a oni se cítí nepříjemně, že jsou ovládáni, a konflikt je skrytý nebo se druzí brání protitlakem, což konflikt eskaluje.
• Hyper-výkonný: svým silným zaměřením na cíl a výkon vzbuzuje ve druhých pocit, že nejsou důležití, že jsou jen kolečko, které hyper-výkonný využívá na své cestě k cíli a úspěchu.
• Hyper-racionální: se snaží řešit vše pouze na základě logiky, takže bývá druhými vnímán jako chladný, bezcitný, povýšený až arogantní.
• Hyper-ostražitý: tím, že silně vnímá všechna rizika a nebezpečí, působí podezřívavě a frustruje druhé tím, že „maluje čerta na zeď“ a vše zpochybňuje.
• Pomahač: dává přednost potřebám druhých, takže velmi pravděpodobně ustoupí a bude se cítit frustrovaně, protože konflikt dopadne jeho prohrou a výhrou druhé strany.
• Netrpělivý: přeskakuje z jedné věci na druhou, takže v danou chvíli není plně přítomen ničemu, včetně druhé osoby a často uteče k jinému tématu, což si druzí mohou vyložit, že pro něj nejsou dostatečně zajímaví a hodnotní.
• Perfekcionista: svou touhou po dokonalosti může působit nepružně a rigidně, často bývá kritický, čímž odrazuje druhé nebo je vede do protiútoku.
• Oběť: svou náladovostí, sebelítostí a výčitkami způsobuje to, že se lidé začnou této negativní energii vyhýbat a neřešit důležité problémy.

2. Když si sabotérů všimnete, oslabte je a přepněte do kreativního režimu mysli. Např. se chvíli soustřeďte na svůj dech nebo některý ze smyslů. Vzpomeňte si, co říkaly babičky, a napočítejte v duchu do deseti. Prostě soustřeďte svoji pozornost na tady a teď, jakýmkoliv způsoben, který vám vyhovuje.
3. Nebojujte o stanoviska, jděte hlouběji – zkoumejte, jaké hlubší hodnoty a potřeby vedou ke stanovisku každé ze stran. Proč to člověk opravdu chce.
4. Když víte, co je za stanoviskem druhé strany a vaším, hledejte, jak uspokojit tyto základní potřeby obou stran.

Společně místo proti sobě

Jak to může vypadat: Představte si, že jdete s přítelem na oběd. Přítel chce jít do vzdálenější Dhaby a vy navrhujete blízké Meat Market bistro. Když se na chvíli zastavíte a řeknete si, z jakého důvodu chcete jít do navrhované restaurace, zjistíte, že přítel chce jít do Dhaby, protože si přeje lehké a levné jídlo. Vy chcete jít do bistra, protože je to blízko a potřebujete být brzy zpět a úplně nemáte chuť na vegetariánské jídlo. Nakonec zvolíte blízkou asijskou restauraci, kde mají bufet, takže se najíte rychle a přítel si může vybrat lehké jídlo z pestré nabídky.

Tento příklad ukazuje, že když se podíváme na potřeby za našimi stanovisky, můžeme najít řešení, které vyhovuje oběma stranám.

Prostě nenechte sabotéry řídit. Klíčem k úspěšnému řešení konfliktu je naše schopnost uvědomit si, jak naši vnitřní sabotéři přispívají k eskalaci problému. Konflikt nemusí být destruktivní – naopak, může přinést nové pohledy, pokud ho správně uchopíme. Důležité je přestat bojovat o stanoviska, soustředit se na hlubší potřeby obou stran a vědomě přepnout do kreativního režimu mysli. Tímto způsobem můžeme konflikty využít k růstu, nalezení inovativních řešení a zlepšení vztahů.

Tento článek také vyšel 15.10.2024 na portálu HR News.