Čas od času se objevují zaručené recepty a nástroje, velmi často podporované marketingovou kampaní ve stylu: zapomeňte vše ostatní, teď jsme přišli na to pravé a jedině správné. A pak se všichni školí v různých směrech a technikách (namátkově: TQM, Six Sigma, různé barevné či číselné typologie…), nebo zavádějí složité kompetenční modely či hodnotící systémy. Považuji techniky a nástroje za užitečné a také je používám jako jednu z ingrediencí při tvorbě vlastního manažerského stylu. Jenom potřebujeme při jejich použití používat hlavu (a srdce) a vědět, čeho a proč chceme použitím tohoto nástroje dosáhnout. Bohužel velmi často se nástroj či technika stává cílem, který tedy splníme, ale užitečné to není.

Za všechny uvádím dvě situace odposlechnuté u klientů: Aha, ty jsi žlutý, já červený, takže spolu nemůžeme fungovat (a tím končí snaha o spolupráci a pochopení druhého). V oblasti bezpečnosti práce – hodnocení zaměstnance závisí na splnění následujícího cíle: každý na lince musí během roku najít 8 incidentů (situací, kdy mohlo dojít k nehodě). Jak vypadá plnění takového cíle a že jsme se minuli smyslem, je asi jasné.

Jak už možná tušíte, jsem zastáncem systemického přístupu, a tak se ke klientům, k situacím a k životu snažím přistupovat podle těchto zásad:

• Nejprve se dívej na situaci komplexně, v souvislostech, a pak zjednodušuj.
• Rozhoduj se podle smyslu, hledej užitečnost.
• Nedělej, co nefunguje.
• Zjisti, co funguje, a toho dělej víc.

Dalo by se zjednodušit do hesla:

Nejdřív myšlení, potom techniky

Takže při cestě za manažerským mistrovstvím nejprve zajímáme o to kdo (jaký) manažer je, v jakých kontextech, rolích žije/pracuje a co a proč chce. Podle toho se pak díváme na techniky a nástroje a vybíráme, které a jak využívat v praxi.

Z jakých ingrediencí tedy připravujeme manažerské mistrovství? Máme tři základní:

• Styly a koncepty – vycházíme ze systemického přístupu a jeho aplikace v práci s lidmi. Začínáme modelem osobnosti, konstruktivismem a vědami, ze kterých systemika vychází a jaké z toho plynou důsledky pro práci s lidmi. Takže probíráme komunikační čtverec, kompetentnost, kontrolu a pomoc v práci manažera, úrovně kontroly, typy pomoci,…
• Dovednosti a kompetence – procházíme profesiogram manažera (jaké činnosti a v jakém množství manažer dělá), základní oblasti: nastavení směru (vize), nasměrování lidí, motivace a inspirace, plánování, organizace a personální zajištění, kontrola a řešení problémů, se dále rozpadají na jednotlivé dílčí dovednosti.
• Myšlenky a postoje – „mindset“ – zde je prvním nástrojem a modelem sebereflexe 1. a 2. řádu. Optiku, přes kterou je možno se dívat na svět a podle které děláme rozhodnutí, ukazuje model 6 priorit Mary Lippit. Objevná je i práce s vnitřním týmem. Již klasické jsou přístup k problému, 3 mozky a další.

Co s tím děláme

V každé oblasti nejprve prozkoumáme, jaké principy se osvědčují v praxi. Potom přichází ta nejdůležitější ingredience: přidáme vás – vaše zkušenosti, osobnost a to, jak jste zvyklí „věci“ dělat a jak o nich přemýšlíte. V dalším kroku podpoříme, co vám funguje, vaše silné stránky. Pak pracujeme s limity: rozhodnete se, jak překonat, co vás omezuje.

Výsledek

Rozvineme pro vás užitečné koncepty a dovednosti a propojíme s vašimi zkušenostmi. Tím získáte více možností pro práci s druhými a se sebou. A takto vzniká vlastní manažerský styl a tedy manažerské mistrovství.

Příště se podíváme na některou z ingrediencí blíže.